Rozhodování při facilitaci - co si rozmyslet předem

23. 10. 2019 Vojtěch Benda

Kdo je pro? Kdo je proti? Zdržel se někdo? Děkuji vám.
Jsou to právě tyto čtyři krátké věty, které nejčastěji zaznívají ve chvíli, kdy je potřeba o něčem rozhodnout. Běžné hlasování je zdaleka nejpoužívanější způsob rozhodování ve skupině. To ovšem neznamená, že se vždy jedná o způsob nejlepší. Existuje celá řada dalších rozhodovacích technik vhodných pro různé situace. V následujícím textu si ukážeme několik příkladů a postupně projdeme klíčové otázky, nad kterými je potřeba se zamyslet než přistoupíme k rozhodování.

Kdo rozhoduje

První otázka zní, kdo vlastně bude rozhodovat. Má to být jeden konkrétní člověk - například šéf, který nese největší díl odpovědnosti, nebo odborník, který nejlépe rozumí danému tématu? Nebo má rozhodovat celá skupina? Mají mít všichni stejný hlas nebo bude mít někdo hlasů více? Je rozhodnutí skupiny konečné nebo slouží jako nezávazný podklad pro rozhodnutí někoho jiného? Volba, kdo rozhoduje, by měla co nejlépe odrážet skutečnou situaci.

Příklady (při jednání vlastníků a vedení malé firmy):

  • o otevření nových poboček si rozhoduje sám obchodní ředitel,
  • o podobě nového loga firmy rozhodují všichni přítomní společně, každý má stejný hlas,
  • o nastavení strategických cílů rozhodují pouze majitelé společnosti podle velikosti svých podílů,
  • o rozšíření výroby rozhoduje generální ředitel po předchozím nezávazném hlasování všech přítomných.

Jakou podobu má mít výsledek

Výsledek rozhodování pochopitelně nemůžeme znát dopředu, nicméně o jeho obecné podobě bychom měli mít jasno. Postačí nám, když z řešených variant vybereme právě jednu a ostatními se nadále nebudeme zabývat? Nebo budeme i nadále pracovat se všemi variantami a potřebujeme tedy určit jejich pořadí od nejlepší po nejhorší? Anebo tyto dvě základní možnosti zkombinujeme a výsledkem bude určitý počet variant v pořadí?

Příklady:

  • vybere se jediné logo firmy,
  • při rozhodování o rozšíření výroby se jednotlivé varianty seřadí podle finanční náročnosti,
  • z možných strategických cílů se vyberou tři a ty seřadí se podle důležitosti.

Podle čeho budeme rozhodovat

Nyní víme kdo rozhoduje, jaký výsledek hledáme a přichází tak na řadu nejzásadnější otázka - podle čeho budeme rozhodovat. Na výběr máme dvě základní možnosti - měřitelná kritéria nebo subjektivní názory.
Rozhodování podle měřitelných kritérií je snadnější v tom, že se dají vyjádřit číselně a výsledek je objektivně spočitatelný. Než k němu dospějeme, je třeba zvolit, zda nám postačí jedno kritérium nebo jich použijeme více. Dále musíme rozhodnout, jak jednotlivá kritéria změřit. A pokud zvolíme více kritérií, určujeme také to, zda budou mít stejnou nebo rozdílnou váhu a jaká tato váha to bude. Závěr už je jen matematika, která nás dovede k výsledku.

Příklad (technika multikriteriálního rozhodování):

  1. Pro rozhodnutí o otevření nových poboček zvolil obchodní ředitel techniku multikriteriální rozhodování,
  2. kritéria byla tři - vzdálenost od výroby (1 bod za každých 12 hodin cesty), průměrná mzda v daném místě (1 bod za každých 1.000 EUR) a přítomnost konkurence (1 bod za každého konkurenta),
  3. kritéria dostala různou váhu - vzdálenost 50%, mzdy 30% a konkurence 20%,
  4. poté stačilo zjistit příslušná data, vyplnit tabulku a výsledek byl jasný.

Subjektivní rozhodování

Pokud rozhodujeme na základě subjektivního názoru účastníků, je na místě větší obezřetnost, neboť do hry obvykle vstupují emoce. Je dobré si ujasnit, zda hledáme maximální podporu (tedy co nejvíce lidí hlasujících pro) nebo nejmenší odpor (co nejméně lidí hlasujících proti).
Při subjektivním rozhodování doporučujeme zvážit také to, zda se bude hlasovat veřejně nebo anonymně. Při veřejném hlasování mají větší vliv ti, kteří jsou první, neboť nastaví trend, a také ti, kdo hlasují jako poslední a mohou se stát rozhodujícím jazýčkem na vahách.

Příklad (technika semafor):

  1. Pro rozhodování o novém logu firmy byla vybrána technika semafor,
  2. u všech návrhů všichni přítomní vyjádřili buď hlas pro (zelená barva) nebo hlas proti (červená barva) nebo neutrální hlas (oranžová barva),
  3. pro výsledek byla důležitá největší přijatelnost (nejmenší odpor), proto se hledala řešení s nejmenším počtem červených bodů,
  4. dvě varianty nezískaly žádný červený bod a tak mezi nimi rozhodl vyšší počet bodů zelených.

Přesně nebo jednoduše

Poslední otázky souvisí s tím, kolik máme na rozhodování času, kolik účastníků se do něj zapojí a jaké jsou technické možnosti na místě. Můžeme zvolit komplexní řešení s použitím několika různých technik, abychom dospěli k co nejpřesnějšímu výsledku. Pak se neobejdeme bez důkladné předchozí přípravy. Pokud nás tlačí čas a jde o jednoduché věci, tak si vystačíme s běžným "Kdo je pro / proti?"

Více o facilitaci a rozhodovacích technikách se dozvíte na našich kurzech - Ucelený základ facilitace a Komplexní výcvik facilitace. Pokud potřebujete navrhnout ideální způsob rozhodování pro vaši poradu nebo setkání - využijte možnost konzultace s některým z našich facilitátorů.

Byl pro vás článek užitečný? Sledujte jednoduše další - přihlaste si Edutica newsletter. Potěší nás také sdílení článku ve vaší sociální síti kliknutím na následující sociální ikony...